Výuka digitálních kompetencí v medicíně

Digitální technologie se staly přirozenou součástí klinické praxe. Lékaři dnes pracují s elektronickou zdravotnickou dokumentací, zdravotnickými informačními systémy, telemedicínou, datovou analytikou, senzory, pacientskými aplikacemi i nástroji umělé inteligence. Digitalizace proto neznamená pouze zavádění nových technologií, ale mění samotné prostředí, ve kterém se odehrává klinické rozhodování, komunikace s pacientem, organizace péče i profesní odpovědnost lékaře.

Výuka digitálních kompetencí v medicíně má připravit budoucí lékaře na to, aby digitální nástroje dokázali používat bezpečně, kriticky a v souladu s klinickými, etickými a právními principy. Nejde o to, aby se z lékařů stali technici nebo programátoři. Cílem je, aby rozuměli možnostem i limitům digitálních technologií, uměli interpretovat jejich výstupy, chránili data a práva pacienta a dokázali rozpoznat, kdy technologie péči zlepšuje a kdy ji může naopak zkomplikovat.

Digitální kompetence nejsou rozšířením tradiční medicínské erudice, ale jejím předpokladem v prostředí, kde se péče stále více opírá o data, informační systémy a algoritmické nástroje. Digitalizace zároveň neoslabuje význam klinického úsudku, komunikace a respektu k pacientovi – naopak ukazuje, že právě tyto tradiční hodnoty jsou pro bezpečné využívání technologií zásadní.

Proč digitální kompetence učit

Digitální prostředí proměňuje způsob, jakým lékař pracuje s informacemi, jak komunikuje s pacientem a jak nese odpovědnost za klinické rozhodování. Do běžné praxe vstupují elektronické zdravotní záznamy, sdílené datové systémy, digitální komunikace, telemedicína, pacientské aplikace, nositelná zařízení i algoritmické podpory rozhodování.

Budoucí lékař proto potřebuje chápat nejen to, jak digitální nástroje ovládat, ale také jaké mají limity, rizika a systémové souvislosti. Musí umět posoudit, kdy je technologické řešení pro pacienta přínosné, kdy může narušit bezpečnost, soukromí nebo rovnost přístupu k péči a jak za jeho použití nese profesní odpovědnost.

Výuka digitálních kompetencí má proto vést studenty k tomu, aby:

bezpečně pracovali se zdravotnickými daty a informačními systémy,
rozuměli právním, etickým a bezpečnostním aspektům digitální péče,
dokázali kriticky hodnotit výstupy digitálních a algoritmických nástrojů,
chápali dopady digitalizace na pacienta, komunikaci a vztah lékař–pacient,
rozpoznávali rizika digitálních nerovností,
uměli technologie začleňovat do péče způsobem, který podporuje kvalitu, bezpečnost a lidskost medicíny.

DECODE jako rámec digitálních kompetencí

Důležitým mezinárodním rámcem pro tuto oblast je DECODE – Digital Health Competencies in Medical Education Framework. Jde o konsenzuální rámec digitálních kompetencí pro pregraduální lékařské vzdělávání, který vznikl na základě mezinárodní Delphi studie. Do jeho tvorby bylo zapojeno 211 odborníků ze 79 zemí.

DECODE vymezuje čtyři hlavní oblasti digitální připravenosti budoucího lékaře:

profesionalita v digitálním zdraví,
digitální zdraví pacienta a populace,
zdravotnické informační systémy,
datová věda ve zdravotnictví.

Tento rámec pomáhá lékařským fakultám pojmenovat, jaké digitální kompetence mají být součástí přípravy budoucích lékařů, a poskytuje oporu pro začleňování digitálních témat do kurikula.

Čtyři domény digitálních kompetencí

Profesionalita v digitálním zdraví

Profesionalita v digitálním zdraví zahrnuje etické, právní, regulační a bezpečnostní aspekty používání digitálních technologií. Student medicíny má porozumět tomu, jak digitální prostředí ovlivňuje odpovědnost lékaře, ochranu soukromí, bezpečnost dat, kyberbezpečnost i profesní chování.

Lékař není pouze pasivním uživatelem informačních systémů. Svým jednáním může přispět k ochraně dat a bezpečnosti péče, nebo je naopak ohrozit. Součástí digitální profesionality je proto bezpečná práce s přístupovými údaji, vhodné používání komunikačních kanálů, ochrana digitální identity a schopnost rozpoznávat kybernetická rizika.

Digitální zdraví pacienta a populace

Tato oblast se zaměřuje na pacienta jako uživatele digitálních služeb. Zahrnuje digitální zdravotní gramotnost, telemedicínu, osobní zdravotní záznamy, pacientské aplikace, nositelná zařízení, digitální terapeutika i digitální determinanty zdraví.

Budoucí lékař má chápat, že pacienti se liší ve schopnosti digitální nástroje používat, vyhledávat zdravotní informace a rozhodovat se na jejich základě. Nízká digitální gramotnost, jazykové bariéry, sociální podmínky nebo nedostupnost technologií mohou ovlivnit kvalitu péče i zdravotní výsledky. Digitální inovace proto nesmí prohlubovat nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči.

Zdravotnické informační systémy

Třetí oblast se týká práce se zdravotnickými informačními systémy, elektronickou dokumentací, sdílením dat, interoperabilitou a kvalitou zdravotnických informací.

Elektronický zdravotní záznam není pouze technické rozhraní, ale klinicky, právně a eticky významný dokument. Přesné, srozumitelné a bezpečné zaznamenávání informací přímo ovlivňuje kontinuitu péče, komunikaci mezi poskytovateli i bezpečnost pacienta.

Student medicíny by měl rozumět tomu, jak zdravotnická data vznikají, jak se ukládají, sdílejí a jak mohou podporovat nebo komplikovat klinické rozhodování.

Datová věda ve zdravotnictví

Čtvrtá oblast se věnuje práci s daty, algoritmickým nástrojům, umělé inteligenci, populačním datům a precizní medicíně.

Cílem není učit studenty vytvářet algoritmy, ale vést je k tomu, aby rozuměli jejich základním principům, možnostem a limitům. Budoucí lékař má umět kriticky posoudit výstupy algoritmických nástrojů, chápat riziko zkreslení dat, význam kvality vstupních informací a klinické důsledky použití umělé inteligence.

Umělá inteligence nenahrazuje klinické uvažování. Může jej však vhodně doplnit, pokud lékař rozumí jejím přínosům, omezením, právním a etickým souvislostem.

Tuto doménu lze rozšířit o 82 LO týkajících se umělé inteligence.

Kanadský model pro výuku AI

SUSA jako inspirační rámec pro implementaci

Na obsahový rámec DECODE navazuje evropský projekt SUSA – Sustainable Healthcare with Digital Health Data Competence. Zatímco DECODE pomáhá pojmenovat, co by se měli studenti medicíny naučit, SUSA nabízí inspiraci, jak digitální kompetence systematicky zavádět do vzdělávání.

SUSA zdůrazňuje zejména:

modulární výuku,
práci se zdravotnickými daty,
praktické vzdělávací aktivity,
mezioborovou spolupráci,
rozvoj digitálních kompetencí zdravotnických profesionálů,
využití krátkých vzdělávacích celků a micro-credentials.

Pro lékařské fakulty může být přínosné kombinovat dva přístupy: průběžně začleňovat digitální témata do existujících teoretických a klinických předmětů a zároveň vytvářet krátké moduly zaměřené na konkrétní oblasti, například bezpečnou práci s daty, telemedicínu, základy zdravotnických informačních systémů nebo kritickou interpretaci výstupů umělé inteligence.

Význam pro lékařské fakulty

Lékařské fakulty stojí před úkolem připravit absolventy na profesi, která je stále více provázána s digitálními procesy. Digitální kompetence by proto neměly být vyučovány jako izolovaný technologický doplněk, ale jako přirozená součást klinické výuky, práce s pacientem a profesní odpovědnosti.

Klíčová je také připravenost vyučujících. Studenti nemohou získat vyšší úroveň digitální připravenosti, než jakou jim dokáže zprostředkovat vzdělávací prostředí fakulty. Rozvoj digitálních kompetencí se proto netýká pouze studentů, ale také pedagogů, klinických pracovišť a celé vzdělávací kultury instituce.

Úspěšná implementace vyžaduje mezioborovou spolupráci kliniků, informatiků, právníků, odborníků na data, kyberbezpečnost, pedagogiku a simulační výuku. Digitální medicína je průřezové téma, které propojuje klinickou odbornost, technologické porozumění, etiku, právo, komunikaci a práci s daty.

Digitální empatie

Jedním z klíčových pojmů digitální medicíny je digitální empatie. Označuje schopnost porozumět pacientovi i tehdy, když je kontakt zprostředkován technologií.

Digitální komunikace, telemedicína nebo práce s pacientskými daty nesmí vést ke ztrátě lidského rozměru péče. Budoucí lékař musí umět spojit technologickou orientaci s lidskou citlivostí, kritickým myšlením a vědomím profesní odpovědnosti.

Skutečným cílem výuky digitálních kompetencí proto není zvládnutí technických postupů samo o sobě, ale porozumění tomu, jak technologie mění povahu péče, klinické myšlení i vztah lékaře a pacienta. Budoucnost medicíny nebude pouze digitální. Bude lidská a digitální zároveň.

Zdroje

Car J, Ong QC, Erlikh Fox T, et al. The Digital Health Competencies in Medical Education Framework: An International Consensus Statement Based on a Delphi Study. JAMA Network Open. 2025;8(1):e2453131.
European Commission. Artificial Intelligence Act.
European Commission. European Health Data Space.
SUSA Project Consortium. Sustainable Healthcare with Digital Health Data Competence.
WHO. Global strategy on digital health 2020–2025.
Vuorikari R, Kluzer S, Punie Y. DigComp 2.2: The Digital Competence Framework for Citizens.
Redecker C. European Framework for the Digital Competence of Educators: DigCompEdu.
Kopsa Těšinová J. Úloha lékařských fakult ve výuce digitální medicíny.

DECODE

Obsah