GO:2

Návrh na posílení výuky komunikace - budování učitelů

Výuka komunikace v lékařském vzdělávání

Cílem tohoto dokumentu je zamyslet se nad otázkou jak připravit vyučující na jednu z nejnáročnějších kompetencí moderní medicíny. Jedná se záměrně otevřený dokument a počítá s odborným vedením a dalším tvarováním. Snažím se zde jen zachytit moje uvažování nad implementací PROFILES. Nejsem odborník, chci jen předložit ke zvážení cestu, která se mi ukazuje na základě toho, co jsme spolu s doc. Rusínovou probraly a jak jsem navnímala její myšlenky. Tento dokument by měl posloužit k hlubšímu zamyšlení nad rolí komunikace při změně výuky na fakultě i v medicíně obecně.

Proč je komunikace klíčová – a proč se tak obtížně učí

Komunikace patří mezi základní kompetence lékaře. Nejde o „měkkou dovednost navíc“, ale o zásadní odbornou schopnost, která přímo ovlivňuje bezpečnost pacienta, kvalitu rozhodování, spolupráci v týmu, zvládání nejistoty, konfliktů a emocí a v konečném důsledku i důvěru veřejnosti ve zdravotnictví. Dobré komunikační dovednosti zároveň vnášejí do zdravotnického prostředí profesionalitu a autentickou empatii.

Přesto je komunikace jednou z nejobtížněji uchopitelných oblastí výuky. Ne proto, že by chyběla vůle, ale proto, že ji nelze naučit přednáškou. Vyžaduje bezpečné prostředí pro chybu, prostor pro nácvik a reflexi a klade vysoké nároky na vyučující, kteří ji musí nejen ovládat, ale také umět učit.

Zkušenosti lékařských fakult opakovaně ukazují, že kvalita výuky komunikace nestojí primárně na zvolené metodě, ale na připravenosti vyučujících. To otevírá klíčovou otázku jak vytvořit prostředí, ve kterém si vyučující mohou své komunikační dovednosti bezpečně rozvíjet a současně se učit, jak je předávat dál.

Základní otázka, před kterou fakulta stojí

Pokud chceme komunikaci učit systematicky a kvalitně, musíme si položit zásadní otázku “Jaký je nejefektivnější způsob, jak připravit vyučující,  aby dokázali komunikaci dlouhodobě a kvalitně učit další generace lékařů?”

Nejde tedy jen o studenty.  Jde o učitele komunikace. V této souvislosti se v mezinárodní praxi i odborné literatuře objevují dva silné přístupy:

• VitalTalk – intenzivní výcvik vyučujících v klinické komunikaci

• Virtuální realita (VR) – technologicky podpořený trénink komunikačních situací Každý z těchto přístupů má své silné stránky i limity.  Jejich skutečný potenciál se však ukazuje teprve při promyšlené kombinaci.

VitalTalk

hloubka, kvalita a změna u vyučujících

VitalTalk je mezinárodně etablovaný, evidence-based výcvik zaměřený na komunikaci v náročných klinických situacích. Jeho hlavní přínos nespočívá v tom, že „učí mluvit“, ale že rozkládá komunikaci na konkrétní, pozorovatelné dovednosti a učí vyučující jak komunikaci učit, ne jen jak ji sami zvládat. Staví na opakovaném nácviku, okamžité zpětné vazbě a strukturované reflexi.

Mezi hlavní výhody VitalTalku patří

• vysoká kvalita pedagogického designu,

• přímá vazba na kompetenční rámce (CanMEDS – Komunikátor, Profesionál),

• silný train-the-trainer efekt,

• okamžitá přenositelnost do klinické praxe.

Limity VitalTalku

spočívají zejména ve vysoké časové a kapacitní náročnosti, omezeném počtu účastníků v jednom běhu a nutnosti pečlivého výběru účastníků – ne každý je vhodným multiplikátorem.

VitalTalk je proto ideálním nástrojem pro práci s klíčovými vyučujícími, nikoli pro plošné vzdělávání.

Virtuální realita

škálování, standardizace a bezpečný trénink

Virtuální realita umožňuje simulovat komunikační situace v kontrolovaném, bezpečném a opakovatelném prostředí. Výzkumy ukazují, že studenti i vyučující VR velmi dobře přijímají, zvyšuje angažovanost a motivaci a umožňuje standardizovat výukovou zkušenost.

Mezi hlavní přínosy VR patří

• možnost opakovaného tréninku bez rizika pro pacienta,

• škálovatelnost a využitelnost napříč obory,

• podpora sebehodnocení a reflexe.

Limity VR

zahrnují technologickou a finanční náročnost, riziko povrchního „zážitkového“ učení a skutečnost, že VR sama o sobě není pedagogickou metodou, ale nástrojem. Bez kvalitní facilitace a jasného didaktického rámce zůstává izolovaným prvkem bez hlubšího dopadu.

Synergický model

když se VitalTalk a VR vzájemně posilují

Skutečný potenciál se neukazuje v otázce VitalTalk nebo VR, ale v otázce jak tyto přístupy propojit.

Navrhovaná logika kombinace:

• VitalTalk připravuje jádro vyučujících – učí je komunikaci učit, posiluje jejich facilitátorské a reflexivní dovednosti a vytváří komunitu odborných garantů.

• VR slouží jako škálovatelný tréninkový nástroj – zejména pro studenty – a jako doplněk výuky vedené vyškolenými vyučujícími.

Primárním efektem této kombinace je:

• propojení vysoké kvality s vysokým dosahem,

• spojení hlubokého učení s opakovaným tréninkem,

• vznik jednotného „jazyka komunikace“ napříč fakultou.

Vedlejší, ale zásadní efekt na změnu fakultní kultury

Jedním z nejvýznamnějších a často podceňovaných efektů systematického vzdělávání vyučujících v komunikaci je změna kultury instituce. Vyškolení "train-the-traineři" zlepšují komunikaci mezi klinikami a ústavy, kultivují způsob řešení konfliktů a nejistoty, posilují spolupráci a přenášejí komunikační standardy i mimo výuku.

Výuka komunikace se tak nestává pouze výukovým modulem, ale nástrojem rozvoje fakultní kultury.

Závěr

strategické rozhodnutí, nikoli metodická volba

Rozhodnutí investovat do výuky komunikace není rozhodnutím o jedné metodě. Je to rozhodnutí o tom,  jakou kompetenci považujeme za klíčovou,  jaké vyučující chceme dlouhodobě rozvíjet,  a jakou kulturu chceme na fakultě systematicky podporovat.

Koordinované zavedení VitalTalku a virtuální reality, ideálně v propojení se simulačním centrem, nabízí cestu, která respektuje odbornou komplexitu komunikace, umožňuje škálování bez ztráty kvality a má potenciál přinést dlouhodobý pozitivní dopad na výuku i na kulturu fakulty jako celku.

ROZBOR OBOU METOD

Cílem této kapitoly je nastínit rozbor pro rozhodování o implementaci do výuky komunikace. Pokusit se porovnat oba přístupy detailněji a umožnit informované rozhodnutí pro další kroky.

VitalTalk ve výuce komunikace

hloubka, kvalita a systemická změna u vyučujících

VitalTalk je mezinárodně etablovaný, evidence-based výcvikový program zaměřený na klinickou komunikaci v náročných situacích, jako je sdělování špatných zpráv, práce s nejistotou a emocemi či rozhodování o cílech péče. Program je postaven na jasně definovaných komunikačních mikro-dovednostech, strukturovaném nácviku formou role-play, okamžité zpětné vazbě a bezpečném výukovém prostředí. Původně vznikl v oblasti onkologie a paliativní péče, dnes je však využíván napříč klinickými obory.

Přínosy a silné stránky VitalTalku

Hlavní přínos VitalTalku nespočívá v tom, že „učí mluvit“, ale v tom, že učí vyučující, jak komunikaci učit. Komunikační dovednosti jsou zde rozloženy na konkrétní, pozorovatelné a hodnotitelné prvky, což umožňuje systematickou výuku i hodnocení. Program má vysokou kvalitu pedagogického designu a velmi dobře se váže na kompetenční rámce CanMEDS (Komunikátor a Profesionál), což je klíčové pro ukotvení v PROFILES a EPAs.

VitalTalk je opřen o dlouhodobou výzkumnou evidenci. Studie opakovaně prokazují pozitivní efekt na rozvoj komunikačních dovedností, zvýšení sebedůvěry kliniků i schopnost zvládat emočně náročné situace. Nejde o „soft skills workshop“, ale o strukturovaný vzdělávací model s jasně definovanými cíli.

Zásadní je rovněž train-the-trainer potenciál. Výcvik není určen pouze pro individuální rozvoj, ale pro budování kapacity vyučujících. Absolventi mohou dále učit kolegy, facilitovat výuku studentů a spoluvytvářet kulturu komunikace na pracovištích. Právě tento efekt činí VitalTalk silným nástrojem pro systémovou změnu.

Další významnou výhodou je přímá použitelnost v klinické praxi. Program pracuje s konkrétními formulacemi, reakcemi a strukturami rozhovorů, které účastníci často okamžitě přenášejí do každodenní klinické práce.

Limity a slabá místa VitalTalku

Pro informované rozhodnutí je však nutné otevřeně pojmenovat i limity VitalTalku. Výcvik je časově a kapacitně náročný, probíhá v malých skupinách a vyžaduje intenzivní facilitaci. Není tedy možné jím rychle a plošně proškolit velké množství lidí. Při špatném nastavení hrozí riziko „vysoké kvality s nízkým dosahem“.

Dalším faktorem je finanční náročnost. VitalTalk je licencovaný program a je třeba počítat s náklady na lektory, samotný výcvik i čas účastníků. To znovu otevírá klíčovou otázku, zda cílem je vzdělávat jednotlivce, nebo budovat systém.

Efekt VitalTalku je rovněž silně závislý na kvalitě facilitátorů a výběru účastníků. Pokud jsou do výcviku zapojeni lidé bez reálného vlivu na výuku či bez motivace dále předávat získané kompetence, může efekt rychle vyprchat.

VitalTalk také není univerzálním řešením. Nenahrazuje celou výuku komunikace a není vhodný pro každého studenta, pedagoga či obor ve stejné míře.

Podmínky úspěšné implementace

Aby měl VitalTalk skutečný systémový dopad, je nutné splnit několik klíčových podmínek. Především musí být jasně definováno, čeho chceme jeho zavedením dosáhnout nikoli „uspořádat kurz komunikace“, ale vytvořit páteř výuky komunikace pro vyučující.

Dále je zásadní výběr správné cílové skupiny. VitalTalk dává největší smysl pro klíčové vyučující klinických oborů, osoby s vlivem na kulturu pracovišť a budoucí multiplikátory výuky. Při větším zájmu je legitimní nastavit výběrová kritéria nebo zvolit pilotní fázi.

Nezbytná je také povinná návaznost na praxi. Po absolvování výcviku musí být jasně stanoveno, kde a jak budou absolventi učit, facilitovat či mentorovat a jaký konkrétní dopad se od nich očekává. Bez této návaznosti zůstává VitalTalk osobním rozvojem, nikoli nástrojem systémové změny.

Rizika při nesprávném rozhodnutí

Při špatném nastavení hrozí promarnění investice – zejména pokud je výcvik nabídnut lidem bez vlivu na výuku, bez vazby na kurikulum a bez dlouhodobého plánu. Výsledkem mohou být vysoké náklady při nízkém systémovém efektu.

Závěr k využití VitalTalku

Klíčová otázka pro odborného garanta a pro MEDIC zní: Je VitalTalk nejlepším nástrojem, jak naučit lidi komunikaci učit, nebo jedním z nástrojů, který má smysl kombinovat s dalšími formáty?

Data i praxe naznačují, že VitalTalk vytváří silnou páteř pro vyučující, zatímco další formáty (simulace, VR, práce se standardizovaným pacientem, kazuistiky) umožňují škálovat výuku směrem ke studentům.

VitalTalk je tedy vhodné říci ANO, pokud je cílem změna výuky a kultury, nevadí menší počet účastníků s vysokým dopadem a existuje jasné garanční a koncepční vedení.

Naopak je namístě postupovat opatrně, pokud je cílem rychlá plošná výuka, chybí kapacita na návazné aktivity nebo není jasné ukotvení v PROFILES a EPAs.

Virtual Reality (VR)  

přínosy, limity a podmínky smysluplného využití

Tato kapitola vychází zejména ze studie Nurse Education Today, 2026; 160:106985, jejímž cílem bylo zhodnotit, zda je virtuální realita vhodným nástrojem pro trénink komunikačních dovedností ve zdravotnickém vzdělávání. Studie měla podobu mezinárodní multicentrické práce zahrnující více zemí i profesí (medicína, ošetřovatelství) a zaměřovala se na použitelnost VR, její přijetí studenty a vyučujícími a přínos pro výuku komunikace.

Přínosy virtuální reality

Virtuální realita nabízí možnost simulovat komunikační situace v kontrolovaném, bezpečném a opakovatelném prostředí. Studenti mohou opakovaně trénovat náročné rozhovory (sdělování špatných zpráv, práce s emocemi, konfliktní situace) bez rizika pro pacienta a bez tlaku „reálného selhání“. To podporuje jejich sebedůvěru a připravenost před vstupem do klinické praxe.

Další významnou výhodou VR je vysoká angažovanost studentů. VR je vnímána jako atraktivní a motivující forma výuky, která zvyšuje zapojení oproti pasivním metodám. Pohlcující charakter prostředí umožňuje realističtější prožitek situací než tradiční kazuistiky či přednášky.

VR je rovněž vhodná pro rozvoj tzv. „soft skills“, jako je empatie, aktivní naslouchání, práce s emocemi, týmová spolupráce či rozhodování. Umožňuje simulovat situace, které se v běžné výuce obtížně vytvářejí, a zároveň přispívá ke standardizaci kvality výuky. Stejný scénář znamená stejnou výukovou zkušenost pro všechny účastníky, s menší závislostí na individuálních dovednostech lektora.

Výzkumná literatura včetně této studie naznačuje, že VR může mít pozitivní vliv na rozvoj komunikačních kompetencí, zejména pokud je správně pedagogicky ukotvena.

Limity a slabá místa VR

Virtuální realita má zároveň jasná omezení, která je nutné otevřeně pojmenovat. Především jde o technologickou a finanční náročnost zahrnující pořízení hardware, software, licencí a zajištění technické podpory představuje významnou investici. Kvalita výukového zážitku je navíc silně závislá na technickém provedení.

Dalším rizikem je povrchní „zážitkové“ učení. Bez kvalitní pedagogické facilitace a strukturované reflexe může VR zůstat atraktivním zážitkem bez hlubší změny chování. Samotná VR není výukovou metodou, ale pouze nástrojem.

Omezená je rovněž autenticita komunikace. Virtuální pacient zatím nedokáže plně nahradit lidskou nepředvídatelnost a skutečné emoce. Přenos dovedností do reálné klinické praxe proto není automatický a silně závisí na kontextu výuky a návazných aktivitách.

Je nutné zohlednit i fyziologické a praktické nevýhody, jako je únava či tzv. cybersickness u některých uživatelů, a také organizační náročnost spojenou se změnou pracovních postupů a ochotou učitelů i studentů technologii přijmout.

Podmínky úspěšné implementace VR

Aby VR fungovala jako skutečně efektivní vzdělávací nástroj, musí být splněno několik klíčových podmínek:

• jasné napojení na cíle výuky (CanMEDS, General Objectives, EPA),

• kvalitní pedagogická facilitace a strukturovaná reflexe jako nedílná součást výuky,

• školení vyučujících nejen v technickém ovládání, ale především v didaktickém využití VR,

• integrace VR do systému výuky, nikoli její použití jako izolovaného experimentu.

Rizika při nesprávném použití

Při špatném nastavení hrozí, že se VR stane:

• technologickou atrakcí bez reálného dopadu,

• náhradou živé komunikace místo jejího doplnění,

• izolovaným projektem bez vazby na kurikulum.

Výsledkem pak mohou být vysoké náklady při nízkém skutečném efektu.

Závěr k využití VR

Virtuální realita je slibným doplňkem výuky komunikace, nikoli univerzálním řešením. Je efektivní tehdy, pokud je součástí promyšleného didaktického rámce a propojena s dalšími formáty výuky (simulace, práce se standardizovaným pacientem, kazuistiky).

Právě zde se otevírá prostor pro kombinaci přístupů, například VitalTalk jako nástroj pro přípravu vyučujících a VR jako prostředek pro škálování výuky směrem ke studentům.