General Objectives
Předmluva
Kompetence definované v rámci General Objectives (GO) představují základní stavební kameny profilu absolventa. Nejde o izolované dovednosti, ale o komplexní profesní role, které prostupují celým studiem a zásadně ovlivňují budoucí klinickou praxi, bezpečnost pacienta i kulturu zdravotnického prostředí.
Zkušenosti z lékařského vzdělávání opakovaně ukazují, že největší výzvou není samotná formulace kompetencí, ale jejich skutečné uchopení, rozvoj a dlouhodobé udržení ve výuce. Kompetence, zejména v oblastech jako komunikace, profesionalita či spolupráce, nelze efektivně řídit pouze prostřednictvím dokumentů, jednotlivých kurzů nebo dílčích aktivit. Vyžadují koncepční vedení, kontinuitu a jasnou odpovědnost.
Tento text proto nabízí úvahu k diskusi:
Má mít každá kompetenční oblast (General Objective) svého jasně definovaného garanta – „kmenového vůdce“ dané role?
Ne ve smyslu administrativní funkce, ale jako odbornou a koncepční autoritu, která:
- drží odborný i hodnotový rámec kompetence,
- propojuje výuku napříč předměty a pracovišti,
- kultivuje společný jazyk a očekávání,
- podporuje vyučující v praktické implementaci,
- a současně sleduje skutečný dopad na studenta i výukové prostředí.
Takový garant se nestává „majitelem tématu“, ale spíše architektem a nositelem kontinuity. Zajišťuje, že kompetence nezůstane formální deklarací, ale stane se živou součástí kurikula.
V prostředí kompetenčně orientovaného vzdělávání (PROFILES, CanMEDS, EPAs) má tato role zásadní význam. Umožňuje překlenout přirozené napětí mezi:
- teoretickou definicí kompetencí,
- každodenní výukovou realitou,
- a různorodostí klinických kontextů.
Model „jeden GO – jeden garant“ zároveň vytváří předpoklady pro:
- systematické řízení kvality výuky kompetencí,
- dlouhodobou stabilitu koncepce,
- jasné rozdělení odpovědností,
- a posilování kultury spolupráce místo ad-hoc řešení.
Tato úvaha nevychází z potřeby formálně přerozdělit role, ale z praktické zkušenosti, že kompetence bez jasného nositele často zůstávají rozptýlené, nejednotné a obtížně udržitelné.
Zvláštní význam má tato otázka u kompetencí, které jsou:
- horizontální (prostupují studiem),
- náročné na pedagogické uchopení,
- a silně závislé na kultuře prostředí.
Typickým příkladem je právě role Komunikátor, jejíž kvalitní rozvoj předpokládá nejen vhodné výukové formáty, ale především připravené a podporované vyučující.
Cílem této předmluvy není nabídnout hotové řešení, ale otevřít odbornou diskusi nad otázkou, zda model jasně definovaných garantů jednotlivých GO nepředstavuje přirozený krok směrem k udržitelnému, systémově řízenému kompetenčnímu kurikulu.
